Genotypizace HLA-C (C1/C2)

Metoda HLA-C typizace na úrovni alelického rozlišení slouží k detailnímu určení variant genu HLA-C. Tento gen hraje zásadní roli v komunikaci mezi imunitním systémem matky a vyvíjejícím se embryem během těhotenství. Analýza HLA-C pomáhá identifikovat specifické kombinace genů matky a plodu, které mohou být spojeny s vyšším rizikem komplikací, jako jsou opakované potraty, preeklampsie, růstová retardace plodu (IUGR) či předčasný porod. Doporučujeme kombinovat s metodou Stanovení haplotypu KIR.

Úspěšné těhotenství vyžaduje vytvoření imunotolerance na rozhraní matky a plodu. Tento proces je zprostředkován interakcí mezi specializovanými buňkami mateřského imunitního systému přítomnými v děloze, známými jako děložní NK buňky (uNK buňky), a vyvíjejícím se embryem. uNK buňky rozpoznávají embryo prostřednictvím receptorů na svém povrchu zvaných KIR (Killer-cell Immunoglobulin-like Receptors). Tyto receptory se vážou na specifické identifikační molekuly na povrchu embrya, kterými jsou právě molekuly HLA-C.

Řada vědeckých studií prokázala, že určité kombinace receptorů KIR matky a molekul HLA-C plodu mohou zvyšovat pravděpodobnost komplikací v průběhu těhotenství. Geny kódující KIR receptory se nacházejí na chromozomu 19q13.4 v oblasti leukocytárního receptorového komplexu. Dosud bylo identifikováno 17 různých KIR genů – devět genů pro inhibiční receptory, šest pro aktivační receptory a dva pseudogeny. Tyto geny se na základě genetické variability dělí do dvou hlavních haplotypů: haplotypu A (KIR A) a haplotypu B (KIR B). Haplotypy KIR představují specifické kombinace centromerických a telomerických oblastí s častými rekombinacemi mezi nimi. Během každého těhotenství může mít matka jeden ze tří genotypů KIR: AA (převážně inhibiční KIR), AB (kombinace inhibičních a aktivačních KIR) nebo BB (vyšší počet aktivačních KIR).

Gen HLA-C, který patří do skupiny genů HLA I. třídy, je lokalizován na krátkém raménku chromozomu 6. HLA-C hraje v těhotenství jedinečnou roli, neboť je to jediný klasický gen HLA I. třídy, který je exprimován na rozhraní mezi matkou a plodem. Ligandy HLA-C pro receptory KIR se dělí do dvou funkčních skupin: HLA-C1 a HLA-C2. Ligandy skupiny C2 vykazují silnější vazebnou afinitu k určitým KIR receptorům než ligandy skupiny C1.

Haplotyp A je charakteristický převahou genů pro inhibiční KIR receptory, zatímco haplotyp B obsahuje více genů kódujících aktivační KIR receptory. Výzkumy naznačují, že u žen s genotypem KIR AA (homozygotních pro haplotyp A), které nosí plod exprimující epitop HLA-C2, existuje vyšší pravděpodobnost, že trofoblast (tkáň tvořící placentu) nebude schopen zajistit dostatečné prokrvení placenty mateřskou krví. Tento stav může vést k selhání implantace embrya, opakovaným těhotenským ztrátám, zvýšenému riziku preeklampsie, intrauterinní růstové retardaci plodu (IUGR) nebo předčasnému porodu.

Zdá se, že riziko komplikací je ještě vyšší, pokud plod zdědí více alel HLA-C2 než matka, a zvláště pokud jsou tyto fetální alely HLA-C2 otcovského původu. V kontextu cyklů darovaných oocytů, které jsou stále častější u žen v pokročilém reprodukčním věku, se HLA-C oocytu, který je geneticky odlišný od HLA-C matky, chová podobně jako otcovský HLA-C. To znamená, že i v těchto případech může dojít k imunitní inkompatibilitě mezi matkou a vyvíjejícím se plodem, která může ovlivnit průběh těhotenství.

HLA-C typizace na úrovni alelického (vysokého) rozlišení je sofistikovaná genetická analýza, která s vysokou přesností určuje varianty (alely) genu HLA-C. Tato analýza se provádí pomocí metody polymerázové řetězové reakce se sekvenčně specifickými primery (PCR-SSP) za použití IVD kitu. V případě, že má pacient u nás provedené vyšetření pomocí metody NGS od roku 2024, provedeme vyšetření z NGS dat. Identifikované alely genu HLA-C se na základě svých genetických charakteristik řadí do dvou hlavních skupin: C1 a C2.